Kafe Koala

Tak jsem se tedy odhodlal..

Jmenuju se Jarmil Soukal a jsem rodák z Žabčic, vesnice nedaleko Brna (směrem na jih). Jsem nejmladší ze tří synů, které si mí rodiče pořídili. V domě, kde se teď kavárna nachází jsem prožil celé mládí. Nebál bych se napsat velmi bujaré mládí... Pak přišla vojna a já potkal jednu slečnu, ze které jsem udělal paní. Následně po nějaké době i maminku dvou krásných synů.

Pořídit si kavárnu mě napadlo už velmi dávno, tak před desíti až patnácti lety. Podobně bláznivých nápadů jsem měl víc. Nicméně tento se mě pořád držel.

Až s přibývajícím věkem a zjištěním, že montování výtahů do nekonečna nepůjde jsem se rozhodl, že na plnění snu je správný čas. Jen nebyl žádný odpovídající prostor. Až bolestivá ztráta rodičů mě utvrdila v tom, že teď je ten správný prostor pro realizaci. Bohužel pět let trvalo řešení majetkových poměrů. I přes to jsem se s chutí a elánem pustil do vyřizování náležitostí s tím spojených a když jsem celý natěšený s hlavu plnou nápadů a pln energie vletěl do víru úředních zapeklitostí, osud mi do cesty přichystal životní kotrmelec. Snad aby mě posílil, tak mě nakopal pořádně p… a srazil mě na kolena. Na druhou stranu už vím, co jsou to deprese a znám ten pocit, když to tady chceš zabalit.

Možná Vás napadne, proč zrovna kavárna..

Naštěstí jsem na to nebyl sám

Ale asi jsem byl v minulosti někdy snad i hodný, protože mi po čase, kdy jsem se pohyboval po kolenou, postavil osud do cesty pár andělů, kteří mě postavili zpátky na nohy. Jsou mezi nimi i jeden anděl s andělíčkem, které znám už delší dobu, ale až nedávno jsem si všiml, že mají křídla. Za ty jsem vděčný a jsem rád že je mám.

No a tak jsem se pomalu začal opět vracet do pozitivních dob. Jakmile jsem opět stál na pevných nohou, tak se věci začali hýbat. Za pomoci synů a přátel se můj sen začínal zhmotňovat. Tady musím jmenovat, vydatně mi pomohl můj velký kamarád, který se mnou na kavárně strávil spoustu času, díky Tome!